Pivní lahev způsobila revoluci v pití piva. Na trhu je již přes 140 let


Pivní lahve

Pivní lahev stále oblíbenější

Pivní lahev se v posledních letech i u nás stává nejčastěji používaným obalem při distribuci piva. Ještě před deseti lety pivovary z více než 50 % distribuovaly pivo k zákazníkovi v sudech, přičemž se pivo konzumovalo především v hospodách a ostatních gastronomických zařízeních. Tento podíl postupně klesl, a to na 45,1 % v loňském roce.

Pozice lahví na trhu piva se naproti tomu upevňovala. Mezi lahvemi měly v roce 2000 dominantní postavení skleněné a tvořily tehdy 45,7 % objemu trhu. O deset let později podíl lahví na trhu stoupl na současných 48,8 %. Skleněné lahve přitom dnes tvoří 46 % a lahve z PET materiálů 2,8 % všech druhů obalů, jimiž se pivo distribuuje. PET lahve jsou sice na trhu deset let, avšak ještě před třemi lety byl jejich podíl prakticky nulový, a největšího rozmachu dosahují teprve po roce 2009 a v následujících letech.

Lahev způsobila pivní revoluci

Pivní lahev slouží konzumentovi piva u nás už nejméně 140 let. Lahev, ve které si pivo kupujeme, totiž způsobila přímo revoluci v konzumaci piva u nás. Díky ní se pivu podařilo to, co pro svůj rozvoj nezbytně potřebovalo. Aby se dostalo blíže ke spotřebiteli, muselo opustit místo svého zrodu – pivovar – a najít si cestu blíže k zákazníkovi.

Pití piva se postupně rozšiřovalo ze šenků, hospod a později i restaurací až do mezičlánků, kterými byly obchody. Konzument piva měl nově pivo k dispozici na mnohem větším počtu míst a nastalo to, po čem konzumenti volali. Získali možnost pít pivo jindy a jinde než v místě výroby, nezávisle na otevírací době hospod.

Pivovarníci byli zprvu skeptiční

Původně rezervovaný přístup pivovarníků k pivní lahvi, ať již je ze skla, nebo PET, měl dvě příčiny. Za prvé se pivovarníci obávali, že takový obal není s to plně garantovat kvalitu piva konzumovaného přímo v pivovaru nebo ze sudu, případně v poslední době ze stále oblíbenější cisterny. Za druhé se mělo za to, že vztah k pivu a jeho značce se vytváří především v hospodě, kultovním místě českého milovníka piva a české kultury, které má nezřídka svůj genius loci. Obojí však platí jen do určité míry.

Průzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění v posledních letech opakovaně ukazují, že se pivo sice nekonzumuje tolik v hospodách a jiných gastronomických zařízeních, ale nadále zůstává fenoménem.Vedle chuti a jeho dalších vlastností je klíčové to, že je nápojem pospolitosti a je výsostně společenské.

Uvedené výzkumy rovněž potvrdily, že se změnou životního stylu se sice mění místo, kde je pivo nejčastěji konzumováno, ale že zároveň postupně roste obliba pivní lahve, ať již ze skla nebo PET materiálů. Navíc i nadále pivo nejraději pijeme v rodinném kruhu, ve společnosti přátel, třeba při grilování a sportu, nebo při společenských událostech a jiných příležitostech.

Dnes je lahev plnohodnotným obalem

„Pivovarníci nevnímají přirozené soupeření mezi pivní lahví ze skla a z jiných materiálů jako rozpor, podporují používání obou obalů,“ konstatoval Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

„Pivní lahev umožňuje spotřebiteli do určité míry volbu. Rozhoduje se samostatně o tom, kdy, s kým, a především na jakých místech si pivo dá. Je osvěžující vypít si své pivo i tam, kde by dříve jeho konzumace nebyla možná – zkrátka proto, že tam není hospoda. Lahev jakékoli velikosti a z jakéhokoli materiálu přece pohodlně vezmeme s sebou. A i taková drobnost mnohdy rozhodne o tom, zda si spotřebitel pivo koupí,“ dodal Jan Veselý.

První lahve měly objem 0,7 l

Nejstarší dosud známé pivní lahve pocházejí z doby, kdy se u nás ještě nepoužíval metrický systém. Zpočátku převládaly pivní lahve o obsahu jedné holby, ale údajně existovaly i lahve na jeden máz. U nás se používala vídeňská holba, tj. něco málo přes 0,7 litru; dvě holby (vídeňský máz) byly tedy o trochu více než 1,4 litru. Po zavedení metrických měr se obsah nových lahví na pivo změnil na půllitr nebo na 1 litr.

Nejstarší zatím známé lahve z křížovnického pivovaru byly zhotoveny z čirého a bezbarvého skla. Později – kvůli vlivu přímého slunečního záření ohrožujícího kvalitu piva – byly zaváděny lahve ze zeleného a hnědého skla.

Oprávnění k výčepu piva měly pouze koncesované pohostinské podniky, prodej piva v lahvi v prodejnách potravin tedy rozšiřoval jeho odbyt. Pivo do lahví plnily nejenom pivovary, ale také stáčírny. Aby byla zaručena návratnost lahví, byla vybírána záloha. K tomu, aby nebyly „vraceny“ lahve, za něž při prodeji nebyla přijata záloha, často sloužily kovové známky – bez nich nebyla záloha vyplacena.