Ouzo, řecká národní anýzová pálenka

Řecko je země pyšnící se bohatou kulturou, která se stala i kolébkou tvrdého alkoholického nápoje ouzo s vůní anýzu. Nelze tak počítat s tím, že vám v této krásné zemi budou vnucovat pouze víno. Ouzo je k dostání ve všech řeckých tavernách.

Ouzo neboli „uzo“ se řadí do kategorie nápojů jako je turecká raki či chorvatská rakija. Jedná se o velmi podobný nápoj obvykle o čtyřiceti procentech alkoholu. Pravděpodobně vznikl z nápoje podobného italské grappě, kterému Řekové říkají „tsipouro“. Jedna z legend vypráví, že zhruba ve čtrnáctém století upravili mniši na hoře Athos „tsipouro“ anýzem a vzniklo tak ouzo.

Výroba ouza je pro nás nezvyklá

Ouzo se vyrábí z lihu, anýzu a dalších bylin a koření. Do měděné destilační nádoby se vlije šestadevadesáti procentní líh, který se smíchá s bylinami a kořením. Tato směs se destiluje za vzniku takzvaného kvasu ouza. Kvas se opět míchá s lihem a oslazuje cukrem. Nakonec se ředí vodou s cílem oslabit nápoj na požadovaných čtyřicet procent alkoholu. Kvalitní a drahá ouza obsahují mnoho procent kvasu ouza. Mezi koření a bylinky v ouzu kromě anýzu patří například fenykl, máta, koriandr a další.

Centrem ouza je ostrov Lesbos

O vzniku pojmenování „ouzo“ se vedou spory. Často se praví, že vzniklo z citátu tureckého lékaře, který pravil: „Toto je uso Massallia, moji přátelé.“ Spojením „uso Massallia“ neboli „určeno pro Marseille“ byly označovány zásilky s velmi kvalitním zbožím. Proto nápoj takto stylově turecký lékař nazval a pojem „uzo“ se začal používat. Existuje však více teorií, další z nich tvrdí, že jde o odvozeninu od slova „tsipouro“.

Centrem výroby ouza snad od dvacátých let devatenáctého století řecký ostrov Lesbos. Ouzo se pije buďto klasicky po panácích, nebo se míchá s vodou a s ledem v malé skleničce. Původně čiré ouzo se po smíchání s vodou zakalí do běla. Je to stejný efekt jako u absintu, za který mohou esenciální oleje z anýzu. Ouzo se také po zákazech absintu v mnoha zemích nalévalo jako náhražka.

-les-