Slovem „burčák“ je možné nazývat částečně zkvašený mošt z hroznů révy vinné. Tento meziprodukt při tvorbě vína se podle české legislativy smí prodávat v době od prvního srpna do posledního listopadu a smí být vyráběn pouze z tuzemských hroznů. Burčák v širším slova smyslu je však oblíbený i na Slovenku, v Rakousku a Německu. Nikde jinde na světě se však v takovém množství nepodává.

Čtěte také: Burčák není silnější než víno, alkoholu obsahuje až třikrát méně

Pět stádií burčáku

„Sladký burčák“ je prvním stádiem, kdy v nápoji převažuje stále cukr nad alkoholem a víno má ovocnou moštovou chuť. Poté nastupuje burčák „ve varu“, kdy jsou ve vrcholu své aktivity kvasinky a poměr alkoholu a cukru je vyrovnaný. Tento okamžik je mezi vinaři velmi očekávaný. Burčák pak přechází do fáze, kdy již převažuje alkoholická chuť. Jedná se o burčák „po zlomení“. Následuje takzvaný mydliňák – jeho chuť je velmi různorodá a cukr v této době zaniká. Pozdní burčák je už mladým vínem, v němž plně vystupuje vůně odrůdy, nápoj je méně kalný a chuť je ustálená. Nicméně nejlepší chuť si burčák udržuje zhruba tři dny. Někteří fanoušci burčáku nápoj zamrazí, aby si ho mohli vychutnat ještě po sezóně. Zamražení se však projevuje v chuti.

Burčák i v cisternách

Burčák je specialitou středoevropské oblasti. V Rakousku jej ochutnáte pod názvem „sturm“, v Německu se nazývá „junger wein“ nebo „neuer wein“. Pije se i na Slovensku. V jiných zemí si však burčák nevychutnávají.

Například letos představilo vinařství Chateau Lednice „burčákomaty“, díky kterým mohli burčák ochutnat i Pražané na holešovické tržnici. Z „burčákomatu“ si lidé sami mohli stáčet burčák, který firma doplňovala pomocí cisteren dvakrát do týdne.

-les-